Piotr Bednarski napsal své dojmy, prožitky a pocity ze sovětských kárných táborů osobitou formou: onu krutou dobu, která mu znemožnila prožít normální dětská léta, pozoruje nyní s odstupem mnoha roků na jedné straně až s překvapivě laskavým nadhledem, na druhé však se stopami smutku a bolesti. "Zkázou mého dětství byla temnota. Temnota v podobě Stalina," nechává zaznít na začátku jedné z kapitol. Ona temnota znamenala v praxi násilný odsun jeho rodiny do sibiřské tajgy, do těžkých přírodních podmínek a k náročné fyzické práci, do míst, kde bernou mincí bylo udavačství, zrada, fyzické útoky i likvidace nepohodlných osob. Na druhé straně však, i když jen občas, osvětlil tuto pochmurnou krajinu i lyrický záblesk, jenž v těchto vzpomínkách reprezentuje především autorova maminka, výmluvně zvaná Krása, která silou své osobnosti dokázala neztratit své lidské přesvědčení, i když za ně v samotném závěru této knihy zaplatila daň nejvyšší. Vzpomínky současného polského básníka a prozaika na část jeho dětství, které nedobrovolně strávil před branami ruských gulagů.