Kniha bez tradiční románové formy, inspirovaná Beethovenovými variacemi, vykazuje typické znaky autorovy poetiky. Kombinuje realitu s fikci, užívá antiiluzivní prvky a symboly, cituje a odkazuje na literární a hudební díla. Vyprávění narušují subjektivní vzpomínky a komentáře i úvahy o existenciálních otázkách, o kráse, lásce, sexu, lítosti, emigraci. Kriticky se vyjadřuje k poměrům v normalizačním Československu. Jednotlivé části mají odlišný děj i hrdiny kromě čtvrté a šesté, které na sebe navazují a jsou spojeny výraznou postavou Taminy. Krásná ovdovělá emigrantka je zaměstnaná jako servírka v hospůdce v provinčním městě v západní Evropě. Žije jen vzpomínkami na milovaného manžela, po kterém jí zbyla jen pasová fotografie. Velmi ji trápí postupně slábnoucí paměť, a tak naváže milostný vztah s jiným mužem, aby získala své dopisy a zápisníky, které zůstaly v Praze. Česky psaný román poprvé vyšel v exilu v roce 1979 ve francouzském překladu v nakladatelství Gallimard a o dva roky později v Torontu v Sixty-Eight Publishers. Nynější druhé české vydání s řadou autorových změn a škrtů doprovází doslov Sylvie Richterové. Román světoznámého prozaika, básníka, dramatika a esejisty z roku 1978 se skládá ze sedmi dílů, ve kterých obměňuje téma smíchu a paměti.