Prostřednictvím líčení hlavního protagonisty, Maxmiliána Aueho, důstojníka říšských policejních oddílů, putuje čtenář fázemi formování německého nacismu (Výmarská republika, 30. léta, totalitní režim, agónie konce války i jeho přežívání v poměrech poválečných), jednotlivými místy bojových front, situací v okupovaných územích. Ústředním bodem je nacistický poměr k židovskému obyvatelstvu i téma celé rasové teorie, jimž se autor snaží přiblížit zachycením duševního stavu jednoho z proklamátorů ve formě fiktivní autobiografie. Román mimo jiné vyrostl z námitek vůči přesvědčení části badatelů i literátů o vulgárním původu rasismu a nelidskosti, psychologie hlavní postavy naopak přesvědčivě zaznamenává morální scestí nadprůměrného intelektuála. Rozsáhlá beletristická anatomie Třetí říše.