Příběh s nespornými autobiografickými prvky představuje hlavní hrdinku Francescu v době, kdy se po boku svého manžela, v románu ironicky nazývaném titulem "vícekonzul", seznamuje s městem, jež se má po několik příštích let stát jejím novým domovem. Franceska je levicově orientovaná, netuší ovšem, že právě tyto politické názory ji mohou v českém prostředí spíše ublížit, že ji přinesou nedůvěru a odtažitost. Nechápe totiž, že politický systém zdejšího bývalého režimu se naprosto lišil s leckdy salónními vizemi francouzských komunistů, kteří vždy respektovali demokraticky zvolenou vládu a i když toužili po moci, nesnížili se nikdy k násilnému převratu nebo puči. Do tohoto nedorozumění navíc těžce zasáhne další osudová rána, neboť její muž si najde ve svém úřadě milenku. Francesca se propadá do depresí, z nichž ji vytrhne až nabídka přítelkyně Cléo, aby soukromě vyučovala francouzštinu. Francesca souhlasí a v rámci samostatně dávaných lekcí se seznámí s ministerským náměstkem Romanem Svobodou. Vztah, který se začne rýsovat, však od počátku naráží na nejrůznější překážky a spěje k překvapivému rozuzlení... Román současné francouzské prozaičky je příběhem mladé ženy, která na sklonku prvních deseti let druhého tisíciletí odjíždí s manželem, profesionálním diplomatem, na novou misi - do Prahy.