Autorova prozaická prvotina je románem o druhé polovině dvacátého století v prožitcích, vzpomínkách a snech lidí několika generací. V mnohovrstevném textu se prolínají příběhy postav různých generací jedné širší rodiny, jež zasáhly dramatické, i bolestné okamžiky druhé půle dvacátého století, od války přes šedesátá léta, dobu normalizace až po současnost. Ve výpovědích jednotlivých postav sledujeme, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu a obecně - jak se doba podepisovala a podepisuje na osudech lidí. Konfrontace postav s dobou i sebou samými ukazuje míjení, zraňování, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. V textu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Přes jistou komplikovanost nabízí román nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor.