Jakou asi osamělost cítí ježibaba v perníkové chaloupce uprostřed lesa? A co všechno prožila, než se stala ježibabou? Jaký asi charakter může mít hoch, který vymění krávu za hrst fazolí s příslibem, že jsou kouzelné? Co se stalo s vlasy Lociky? Takové a podobné otázky si klade Michael Cunningham v jedenácti příbězích, jež obracejí motivy známých pohádek temným rubem navrch. Přestože načernalý humor tu není žádnou vzácností, nejedná se o prvoplánově humorné parafráze - autor spíše využívá pohádkové zápletky k vytvoření originálních příběhů o bolestech, slabostech i neštěstích, příběhů, jimž kouzla a kletby jen dávají vyniknout v ostřejších konturách. Příběhů, v nichž závěrečné "žili šťastně až do smrti" může dopadnout na hrdiny "jako čepel gilotiny". V temných odstínech vybarvené literární hříčky, v nichž významný americký prozaik parafrázuje známé pohádkové motivy.