Historický román českého autora podává důkladný psychologický portrét kontoverzního panovníka Zikmunda Lucemburského. Zkušený český scénárista a spisovatel sleduje příběh Zikmunda už od dob jeho dětství, poznamenaného postavením opomíjeného mladšího syna, těžce se domáhajícího přízně obdivovaného otce Karla IV. Pozdější boje o uherský trůn naučily mladého Zikmunda hře intrik, lží a planých slibů, nazývané diplomacií, odtažité manželství s Marií Uherskou ho utvrdilo v umění nepřikládat váhu osobním citům. V dalších úkolech jeho panovnického života - válce proti Turkům a sjednocování Střední Evropy - jsou mu tyto vlastnosti jen k užitku. Autor podává přesvědčivý obraz postupné proměny ctižádostivého a přímého prince v chladného státníka, chytrého a schopného až k hranici amorálnosti. Vykresluje ho nicméně se značnou dávkou sympatií, zdůrazňuje kontrast rázného Zikmunda s nerozhodným bratrem Václavem IV., Zikmundovu účast na případu Jana Husa líčí v poněkud netradičním světle a na konci románu se s nemilovanou postavou českých dějin loučí slovy: "Jestliže ne obdiv, zasloužil si alespoň úctu".