Mistrovská próza z roku 1953, z posledního období autorovy tvorby, ve kterém se vrací k fascinaci prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka je typická pro autorovo celoživotní téma i způsob tvorby. Vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé.