Dvě navazující povídky významného japonského autora vypravují o nesnesitelném hladu a o dvou tak trochu jiných přepadeních prodejny s občerstvením. První, titulní povídka je spíše absurdně humoristickou hříčkou, okořeněnou ironickým filozofováním. Haruki Murakami ji napsal roku 1981 a vypráví v ní o dvojici mladíků, kteří se, v kapse ani vindru a v žaludku nesnesitelné prázdno, rozhodli přepadnout malou pekárnu. Reakce majitele pekárny byla více než nečekaná a mladí zločinci odešli nasyceni nejen pečivem, ale i kulturním zážitkem, o který nijak nestáli. O 4 roky později se autor k této drobné próze vrátil a vypravěčem povídky "Druhý útok na pekárnu" učinil téhož muže, už ženatého a o pár let zmoudřelého. Znovu zažívá pocit hladu, který jako by ani nebyl z tohoto světa, vzpomene si na svůj pokus o zločin a pod vlivem své odhodlané ženy se jej rozhodne zopakovat. Ale nevstoupíš dvakrát do stejné řeky... Ve druhé povídce Murakami zápletku doplňuje, prohlubuje a obohacuje o snové asociace a symbolické významy. Obě prózy tak tvoří jednotný celek, zde doplněný kongeniálně snovými ilustracemi německé výtvarnice Kat Menschik.