Autobiografické vzpomínky mladé francouzské lékařky, která vinou despotického otce prožila v 80. a 90. letech 20. století neradostné dětství. Bezstarostné dětství malé Céline skončilo již ve dvou a půl letech, kdy jí otec koupil klavír a úplně propadl představě, že se z jeho nadané a zvídavé dcery stane výjimečná pianistka. Od této chvíle začalo její utrpení, neboť vážený pan inženýr a ředitel chemické továrny, syn italského horníka, poznamenaný jeho krutou výchovou, se doma proměnil v bezcitného a nemilosrdného tyrana. Bezbranná dívka byla nucena každodenně dlouhé hodiny cvičit hru na klavír, za každou nepřesnost byla bita, trýzněna hladem, ponižována a stíhána výčitkami a výhrůžkami. Její slabá matka, zaneprázdněná péčí o nemocnou mladší dceru, se nedokázala vzepřít manželově autoritě a ochránit ji. Teprve ve čtrnácti letech, kdy trpěla anorexii, se s pomocí třídní profesorky na lyceu a školní ošetřovatelky, konečně odhodlala k činu a podala na otce trestní oznámení. Soud jej uznal vinným a odsoudil jej ke dvěma rokům podmíněně, ke dvěma rokům pod dohledem a třem rokům výslovného zákazu rodičovské péče. Céline se dokázala vyrovnat s traumatizujícími zážitky, vystudovala medicínu a angažuje se v boji proti týrání dětí.