Autobiografické vyprávění amerického historika kubánského původu zaznamenává působivou beletristickou formou události 2. poloviny 20. století na Kubě a v USA. V jedenácti letech se v roce 1962 autor dostane jako jedno ze čtrnácti tisíc kubánských dětí do programu Pedro Pan a je odvezen do USA, zatímco rodiče zůstávají v Castrově Havaně. Ostrý předěl mezi životem dítěte z privilegované bohaté rodiny na ostrově plném slunce a smíchu a životem v Castrově revolučním režimu, je pro dítě těžko pochopitelný, prozíravá matka však začíná podnikat všechno možné, aby se alespoň její děti dostaly pryč ze země, kde se pronikavě změnily životy všech, nejvíce a k nejhoršímu samozřejmě těch nejbohatších. Ještě než Castrův režim udeří s plnou silou, je malý Carlos se svým bratrem tajně dopraven do Spojených států a svého otce ani místo svých dětských her již nikdy neuvidí a čeká ho těžký život emigranta v Americe, jejímuž životnímu stylu se nakonec s velkým úsilím přizpůsobil.