"Sezóna v pekle" je cyklem básní v próze, které předznamenávají Rimbaudovo rozloučení s tvorbou. Jde o sérii záběrů téměř halucinačního charakteru, v nichž autor prochází "peklem" úzkostných stavů, nejistot a pochybností, aby posléze dospěl k závěru, že se člověk nemůže vymanit ze svého lidského údělu a je nucen přijmout bídu a hořkost života v plném rozsahu. Podobnou stylistickou metodou jsou pak psány i Rimbaudovy "Iluminace", které tvoří více než 40 textů, v nichž se kromě záznamů snů objevují i vzpomínky na dětství a rodný kraj. Na druhé straně zde Rimbaud dokázal zachytit i svůj vztah k Verlainovi, dobrodružné výpravy do východních zemí a baudelairovské vize velkoměst a přístavů. "Dopisy vidoucího" pak poměrně na nevelkém prostoru formulují Rimbaudovy představy o básnické konfesi. Svazek obsahuje tři soubory textů nejvýznamnějšího francouzského "prokletého" básníka, které vznikaly v 80. letech 19. století.