„Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět.“
Slovenský Žid Lale Sokolov, vlastním jménem Ludwig Eisenberg, byl v roce 1942 odveden do koncentračního tábora Osvětim. Vězeň s číslem 32407 se původně podílel na běžných pracech, jako je stavba ubikací. Shodou náhod ale brzy získal nové uplatnění, tetování identifikačních čísel na předloktí spoluvězňů. Původně jako asistent tatéra, později jako hlavní táborový tatér.
Autorka románu Tatér z Osvětimi, Heather Morrisová, strávila rozmluvami s Lalem téměř tři roky. Kniha je nejen příběhem holocaustu, ale také vztahu mezi Lalem a Gitou. Se svou životní láskou se Lale poprvé setkává ve chvíli, kdy má za úkol potetovat skupinu nově příchozích žen. Lale se do Gity okamžitě zamiloval. Díky svému relativně dobrému postavení jí mohl posílat jídlo, zprávy, a dokonce se s ní i krátce setkat. Ačkoliv mu bylo privilegované postavení v nacistickém táboře mnohdy vyčítáno, sám sebe Lale nepovažoval za kolaboranta. Podle svých slov neměl na výběr a výhody využíval i k pomoci dalším vězňům.
Tři roky strávené psaním knihy Tatér z Osvětimi byly také poslední roky Laleho života. Na své vydání si román počkal ještě dalších 12 let, až do roku 2018. O rok později doplnil dílo Heather Morrisové román Cilčina cesta, o putování mladé divky do koncentračního tábora a následně ruského gulagu. Letos autorka vydala zatím své poslední dílo, Příběhy naděje, jehož česká verze by se měla dostat na pulty knihkupectví už v listopadu.